Převychovaný introvert

Říj 24, 2017
Publikoval: Romana Kvapilová
4801 přečtení

Klient za mnou přišel se zhoršujícím se problémem komunikovat s lidmi, který se nakonec vystupňoval tak, že mu při komunikaci začal dřevěnět jazyk a měl problém s vyslovováním slov. Tím se samozřejmě cítil ještě hůř a začarovaný kruh se utahoval v nepříjemnou smyčku.

Na počátku sezení se ukázalo, že nepříjemné pocity má klient i ve chvíli, kdy je mezi lidmi a mlčí. Vlastně jako by měl nutkání stále mluvit, ale mluvení je také s nepříjemnými pocity a postupně je problém na úrovni těla svázán špatným ovládáním jazyka.

Když jsme postupně uvolnili první vrstvy nepříjemných pocitů, jak ze samotné komunikace, tak z mlčení ve společnosti,  začal se otevírat příběh kde se nacházel kořen problému. Klientův tatínek byl ve společnosti oblíbený extrovert, bavič. Velmi rád komunikoval s lidmi a také byl velmi úspěšný. V dětském věku byl tatínek mému klientovi velmi často dáván za vzor. Evidentně to byl jediný introvert v rodině a jeho introvertní povaha nebyla vůbec chápána, přijata a akceptována. Jako malý chlapec si  vytvořil myšlenkový program že jedině pokud bude stejně jako jeho táta komunikativní a zábavný , může být oblíbený, přijatý lidmi a úspěšný.

Takovéto programy člověka pak ovládají po celý život. V podvědomí leží informace, že je s námi něco špatně tak jak jsme a jako obrana může vzniknout schéma naplňování očekávání druhých v podobě násilné změny osobnosti. To ale vede k tomu, že člověk žije léta v rozporu sám se sebou a následně se nahromaděný odpor musí začít projevovat různými problémy od nepříjemných pocitů až po panické stavy a somatizující se poruchy v lidském těle. Dřevěnějící jazyk byl vlastně nátlak těla na změnu, informace že už déle není možné nebýt sám sebou bez nějaké další újmy. Někdy jsou signály méně bizarní a snáze je hodíme za hlavu a pak musí tělo nastoupit s těžším kalibrem jako jsou závažná onemocnění.

Klientovi se velmi ulevilo když si uvědomil, že je v pořádku tak jak je a že ho ovládaly jen jeho nepříjemné pocity z dětství, kdy nebyl přijímán takový, jaký je. Uvolnit samotné pocity není žádný problém a následně dochází k rozpadu programu v podvědomí a tím k vnitřní svobodě. Tělo samo už se nemusí bránit a problém mizí.