Klientka je majitelka mladého koníka, kterého si vychovává od hříběcích let. Poslední dobou měla problém s hromadícím se strachem, její kůň ji již nechtěl nechat ani nasednout, a pokud se to podařilo, tak se zlobil. Řekla mi, že v počátcích práce s koněm se přihodil jeden ošklivý pád. Ťukali jsme tedy celou vzpomínku z té doby, z toho pádu. Vrátily jsme se k současnosti a stále tam byl ještě nějaký nepříjemný pocit. Když jsme ho oťukávaly, vzpomněla si, jak byla celkem nedávno svědkem hodně ošklivého pádu, který s ní otřásl, a také pádu jiné jezdkyně z jejího koně. Postupně jsme proťukaly obě vzpomínky až do stavu, kdy se u nich cítila v klidu a vnímala je jen jako obrazy, které se jí nijak nedotýkají. Vzpomněla si ještě na svůj strach ze skákání a na svůj pád při skoku, od kterého přestala skákat úplně. Zpracovaly jsme i tuto vzpomínku a trošičku přidaly na prověření… nechala jsem ji postupně v představě překonávat skoky různých výšek, dokud nebyla úplně klidná.
Klientka mi asi za dvě hodiny telefonovala úplně rozhozená, že to sice nechápe, ale že to FUNGUJE! Že se bez rozmýšlení a jejího do té chvíle běžného odkládání sebrala a šla s koněm pracovat. Už předem pociťovala místo strachu, že se na ježdění dokonce těší. Kůň ji nechal, jako by samozřejmě, nasednout a v klidu se pohyboval po jízdárně, že si troufla i do rychlejšího tempa.
Před několika dny mi psala, jak si ťukání zkusila na svou alergii na burské oříšky, které miluje, ale vždycky se po nich osype, někdy se i dusí. Snědla prý rekordní množství a naskočilo jen minimum pupínků, takže je nadšená a ještě si na tom bude pracovat, aby si jich mohla užívat.
